Když odejde přítel nejmilejší .......

Otevřu dveře a čekám. Čekám odkud se přiřítí. Moje velká zrzavá koule, která se mi s oblibou motá pod nohama, packama mi podráží nohy a čumákem šťouchá ze zadu do kolen - tak řekni, půjdem si hrát? Stále ho vidím před sebou. Byl pořád v pohybu, i krmení zvládal jedině za pochodu...... Vidím to tak jako by to bylo dneska. Ozve se rána a on běží prostředkem dvora, ocas zdvižený jako prapor, hlavu otočenou k silnici a řve. Řve jako by ho na nože brali, protože se leknul. Běží do bezpečí, protože je to příšerný strašpytel, takže se běží schovat někam, kde nebezpečí zkrátka nehrozí.

S chlupatými kamarády dokázal lítat celé dny, prohánět se po trávě, pošťuchovat se. Byl to věčně rozesmátý sluníčkový pejsek. Už nepřijde. Už mi nepoloží hlavu do klína, neolízne ruku která ho láskyplně hladila. Odešel bez rozloučení tam, odkud se nikdo nikdy nevrací .......... je tu bez něj tak strašně prázdno..............Rixinku, chybíš mi .................