Naše cesta na sever

A je to tady!!! Chlupatého kamaráda máme doma. Z cesty jsem měla celkem strach, protože nás všichni varovali, že stav silnic v Polsku je velice neutěšený. A aby toho nebylo málo, hned za hranicemi nás přepadla mlha a to taková, že nebylo vidět takřka na krok. No to nám to pěkně začíná..... Wroclav by byla velice nepěkným oříškem pro orientaci, ale náš nový kamarád "Tomík" (navidace TomTom) nás spolehlivě provedl tímhle bludištěm během chvilky. Sláva! Nemít ho, bloudili bychom tam zřejmě dodnes. Čím víc jsme se vzdalovali od hranic směrem k severu, tím se počasí vylepšovalo a nakonec dokonce vysvitlo i sluníčko! Umění polských řidičů nás chvílemi přivádělo k šílenství, protože si opravdu nedělají hlavu s nějakým dodržováním předpisů. Předjíždí kde je to zakázané, předjíždí prostě kdykoli a kdekoli. Zajímavé, že za celou tu dalekou cestu a při té neohleduplnosti řidičů jsme neviděli jednu jedinou autonehodu, zatímco z Čech stále byly do rádia hlášeny bouračky z celé republiky Takže v sobotu snad jediný, kdo dodržoval předpisy jsme byli my. No, částečně nás k tomu donutily fotoradary, které jsou snad opravdu v každé vesnici, částečně stav vozovky, který se dal místy přirovnat k tankodromu, takže se opravdu nedalo jet víc jak 70-80km v hodině. Polsko je jedna obrovská rozlehlá rovina, takže máte dojem, že cesta moc neubíhá. Ve vesnicích platí padesátka stejně jako u nás s malinkým rozdílem, tam totiž místy navazuje jedna vesnice na druhou, takže tou padesátkou se tam jede celkem dost často.

Zakufrovat se nám také podařilo a to právě na samém konci naší cesty u samé Gdynii. Odbočili jsme směr centrum - špatně, bylo to moc brzy, další odbočka taky nebyla ta pravá. A tak do třetice všeho dobrého a zlého jsme se nakonec trefili do té správné ulice. "Tomík" tuhle trasu prostě neznal. Města Gdynie, Sopoty a Gdaňsk se výstavbou  spojila v jedno obří moderní město, které se táhne po pobřeží. Samotná Gdynia čítá cca 250tis. obyvatel, což je pro představu asi tak jako Hradec Králové a Pardubice dohromady. Čilý ruch tu panuje dlouho do noci, takže jsme v hotelu dlouho do noci poslouchali zvuky jakéhosi techna. Ve městě je spousta míst, která by jistě při delším pobytu stála za shlédnutí. Díky našim hostitelům, kteří s námi podnikli okružní jízdu jsme viděli alespoň nepatrný zlomek. Tímto bychom jim chtěli moc poděkovat za příjemné chvíle v jejich společnosti i když to bylo krátké.

V neděli ráno jsme vyplnili nezbytné formality a štěňátka si naposledy pohrála a potrápila svou babču Azu. Potom jsme pobalili Rixiho a vše, co dostal na cestu a vydali se zpátky směrem k domovu. Nutno podotknout, že ze štěňátek cestoval nejdál a od chovatelky Ely dostal přezdívku "turista". Musím říct, že mumlíšek byl celou cestu strašně hodný a většinu prospal v molitanovém pelíšku nebo u mně na klíně. Cestou jsme udělali pár krátkých přestávek, takže domů jsme dorazili notně unaveni večer v půl deváté. Šťastní, že to máme za sebou, šťastní, že už máme doma Rixiho.

PS: Ještě nesmím zapomenout, že v neděli se zřejmě jezdí v Polsku podle pravidel, oni totiž  taky na každém rohu měřili  :)))))))