Život s PRA

Prosím pozor: Tenhle článek je zamyšlení , ne kritika jednotlivých chovatelů,

ale někoho, kdo úmyslně chová nemocné tollery.

Více a více častokrát slyším chovatele mluvit o záměru chovat na tollerech s výsledkem B +B Optigen. Ačkoliv nevím proč by měli být tyto odchovy, jelikož za

dlouhý čas chovů tollerů máme znalosti o účincích PRA na tollery. Chtěla bych se

podělit o mé myšlenky na tento přístup.

Komentáře hající chov na dvou jednincích s výsledky B +B , je že výsledek toho

spojení dáva pouze ¼ (statisticky může být větsí či menší, idividuálně ve vrhu)

postižených jedinců s výsledkem C a také že za 1: PRA se u tollerů projevuje

jenom minimálně v podobě noční slepoty , není to tak hrozný jako dyplazie . 2:

Mám fenku i psa kteří mají výsledky Béčka a chovem na nich bychom chtěli zřídít

jejich linii 3: Tohle je to NEJLEPŠÍ pro chov na mém psu, nebo 4: Tolleří

genetická základna je tak malá, budu chovat na B +B

CHS Cinnistar měla podíl na studii Jamese A Bakera. My jsme Ti chovatelé co

tvrdě pracovali na vývoji PRA pcrd Otigen Testu (spolupracovali i jiní

chovatelé). Všichni moji PRA postižení tolleři přišli na svět dávno před tím než

byl Optigen Test dostupný.

V současné době žiji se třemi tollery postiženými PRA a vím něco málo o

dalších. Jak PRA, tak dysplazie má své stupně krutosti.

Kdo tvrdí že PRA je pouze menší noční šeroslepost , lže. Někteří psi s DKK mají

podmínky, které jsou tak mírné, že kdyby nebyli zrentgenovaní, nikdy by je nikdo

nepodezříval že trpí DKK. Pokud má člověk zkušenost pouze s touto mírnou formou

DKK, mohl by zeptat, proč je taková tabu v chovatelských stanicích ohledně DKK.

Skutečnost je taková, že některé případy DKK jsou těžké, bývají případy

zmrzačených psů již v útlém mladí. Stejně jako u DKK , je mírně postižených PRA

tollerů, kteří mohou produkovat nevidomé štěnata. I proto tvrdím, že pokud máte

pocit, že PRA je tak mírná a nepodstatná nemoc , proč je ještě daváte testovat?

Moji tři PRA postižení tolleři vyplívají ze zkutečností, že můj první toller

Foxy byl neklinický. Foxy chodil na oční testy každým rokem, poslední z nich

jsem dělala, když Foxy bylo 7 a ½ let. Nicméně její dva synové již takové

štěstí neměli – Remi a Flach. Remi , nejstarší byl diagnostikován s PRA –C po

posledním vrhu po Foxy. Takže jsme věděli, že ona a Ian (pes) byli oba Carrier

dle Optigen testu.

Remi, je naprosto slepý. Jeho kvalita života je nižší a jeho kariéra byla

krátká. Flach, kterému je 11 je také zcela slepý. Jeho slepota přicházela po

dobu nejméně jednoho roku. V 9-ti letech narážel do věcí a to jak v noci tak i

ve dne.Věřím že by mohl rozeznat rozdíl mezi světlými a tmavými barvami.

Neviděl ptáka střeleného ze strany od něj, viděl pouze na velmi úzké spektrum.

Zdá se že nemohl vidět vůbec ostře a to ani při těch nejlepších podmínkách.

Během roku a půl mu skončil aktivní, bláznivý a samostatný život. To co tollera

dělá v životě šťastného. To je důvod proč Flach nemá AKC Hunt Testy, nebo si

nevyběhal tituly v agility.

Zdá se, že PRA začíná jako tunelové vidění, nebo se to tomu hodně podobá.

Ztrátou periferního vidění. Po západu sluce se zrak zhoršuje.

Uvedu svůj příběh. V prosinci 2003 jsem odjela do Los Angeles na AKC/EUK

National. Zůstávala jsem tam u své matky s Flachem jako už nekolikrát předtím.

Moje matka žije na konci klidné ulice s minimálním provozem a tak v pozdě v noci

jsem nechala své psy často venčit na volno. Nechala jsem Flache vyjít po velmi

dobře osvětlených schodech ven. Čekala jsem pár minut až se vrátí zpátky, když

se nevracel, začala jsem Flache volat. Nikde nic. Opětovně jsem ho volala. Za

pár minut přišel soused, který bydlí o tři domy dále a nesl Flache a jeho 49

liber živé váhy, který ulehl na jeho verandu a nechtěl se hnout. Evidentně

nemohl najít cestu domů a skončil u souseda. Následující noc jsem si vzala

Flache na večerní vycházku. Když jsme se dostali na místo, kde svítila pouze

tlumená světla, ztuhl v naprosté panice a zalehl na zem. Není odvážnějsí a

tvrdší toller při práci na poli než je Flach a tady se chvěl a třásl. To mi

zlomilo sdrce. Více než rok byl v depresi, vyje na ohřívač vody, který si pletl

se zadníma dveřma. Kvůli počasí, zde v jižním Texasu jsme měli dveře otevřené a

on nemohl poznat rozdíl. Proměnil se ve starého psa. Má 3 roky aktivního života

ještě před sebou a on bude slepý.Alespoň teď není v depresi.

Můj třetí pes s PRA je Surfer, je mu 8 let, dosud nejeví příznaky slepoty, ale

kdy a jak špatně se PRA prokáže je jen otázka času.

Ptám se jak může chovatel záměrně chovat psi, kteří budou slepí? S větší

jistotou než že budou mít DKK je že budou nemocný slepotou. Mnoho čtenářů musí

nosit brýle. Ztratili jste je někdy? Jak myslíte že se cití naši psí společníci

, když začnout slepnout? Můžu říct, že když pozoruji Flache jeho emocionální a

duševní bolest je veliká. Trpí ale i fyzicky. Flach má rány od naskakování do

jeho psího pelechu, protože nevidí a neumí tudíž reagovat správně. Má rány od

stromů na zahradě, do nichž vběhl plnou ryhlostí. Naráží do stěn v domě. Jeho

oči jsou stále červené. Je často zmatený a mimo.

Mám pocit, že první zdůvodnění,že PRA není tak zlé je smyšlené přání, a to dělá

chov nemocných tollerů přijatelnější. V Toller Health Foundation zjistili, že

věk nástupu nemoci se značně liší. Mužou onemocnět už jako mladí v roce, ve

dvou, ale moje zkoušenost s nástupem nemoci je před 7 – 8 rokem života, kdy se

začnout projevovat první příznaky. Všimli jste si, že chovatelé nemocných

tollerů jsou lidé, jejichž tolleři nejsou dostatečně staří aby se nemoc na

jejich psech projevila? Ani nemusejí žít s nemocnými tollery, který produkují. A

v 7 letech má toller teprve půl svého života za sebou. U dlouholetých chovatelů,

kteří mají zavedené linie, kteří nejvíce investovali do plemene nechovají na B+B

jedincích. Jediný způsob jak nemít nemocný štěnata je nechovat je.

Ja vím, že přimět chovatele aby šli touto cetou není pravděpodobně možné změnit.

Omluva pro majitele nemocného tollera, že ho chovatel záměrně odchoval bude

dosti obtížné. Prosím, neříkejte, že chovatel, který záměrně spojil dva jedince

B+B neměl v úmyslu produkovat nemocné štěně. Když chovatel plemena spojí

jedince B+B nebo C+B jsou tím záměrně vyprodukovaná nemocná šteňátka a BUDOU nemocná. Je to vždy rozhodnutí chovatele.

PRA láme srdce majitelům. Majitelé se musí smířit se skutečností , že jejich pes

by mohl oslepnout a že život jejich tollera nebude jako život zdravého jedince.

Milujeme naše tollery, slepé, hluché či jinak postižené ,ale víte jak to může

být zničující, jaké jsou výčitky svědomí, když Vám volá majitel vašeho

odchovaného štěniska s tím, že je nemocný, nebo kvůli ztrátě slibného štěněte

(např. Problémy autoimunitní)?

Vím, že existuje několik chovatelů , kteří se rozhodli chovat na B+B , nebo s

jinými zdravotními problémy nevědomky, nebo bez pochopení následků. Není to

žádná ostuda., přijměte svoje chyby. My všichni děláme chyby při rozhodování v

našem životě. Je třeba být silnou osobou, aby jsme si je mohli přiznat.

Můj názor je, že jediným možným důvodem pro chov na B+B je následující: Existuje

několik dlouholetých chovatelů, kteří mají zavedeny linie a typ, ale kteří mají

velmi málo chovných jedinců s PRA A v jejich linii. Křížení a ustálování

určitého typu v chovu Tollera je velmi těžká práce. U těchto chovatelů mohu

alespoň trochu pochopit chov jedné nebo dvou linií chovaných na B+B jedincích,

kvůli ustálení povah a exterieru. Ale v tomto případě se chovatelům musí tajit

dech a přát štěstí aby štěňata byla zdravá, jelikož stejná šance je, že budou

nemocná. Toto je jediné možné ospravedlnění a jediný způsob pochopit toto

spojení dvou B+B jedinců. Já sama nemám v plánu někdy křížit B+B jedince.

Nicméně pro novější chovatele bez stanovené linie a typu nevidím žádný důvod pro

chov na B+B jedincích. Nemůžou dělat úzkou linii chovu, jelikož nemají ani

řádku. Existují jistě krásní PRA A psi – samci, s nimiž můžete chovat na svých B

fenkách. Jedním z mých cílů před znalostmi Optigen testu bylo chovat na Flash a

Surfer, tedy něco co se dnes nikdy nestane, takže jsem musela hledat jinde. Jela

jsem hledat do Belgie a pak zpet do Kanady abych našla plemeníka pro Surfer.

Musela jsem pořádně zvážit několik psů a víte co? Cítím, že tato moje volba

byla nejlepší , jaká kdy mohla být pro moji linii a já mám více nových přátel z

okruhu chovu Tollerů.Při zpětném pohledu, Flask a Surfer nejsou nejlepší psi

pro sebe bez ohledu na výsledky Optigen testu. Někdy však z naší vlastní slepoty

nevidíme co je opravdu nejlepší pro naše Tollery.

Možná si myslíte že pro vaši B fenu je nejlepší vybraný B pes. Je to jen jeden

vrh nebo jen prostě nemáte srdce a chcete chovat bez ohledu na následky, kterými

jsou slepí tolleři ? Můžete si udělat všechny možné druhy výzkumu rodokmenů,

můžete shlédnout i blízké příbuzenstvo ale pokud budete spojovat B+B jedince tak

váš výzkum stejně bude krach a k ničemu. A pokud si z nějakého důvodu myslíte,

že jde jen o to mít z vašeho odchovu jen nějaké štěně „Show Quality“ , váš odhad

toho co je „Show Quality“ je poměrně nízký.

Chovám toto plemeno déle než kterýkoliv jiný chovatel a vím že genofond Tollerů

není tak malý, aby bylonutno spojovat B+B jedince. To je jen další výmluva

chovatelů tohoto plemene a odůvodnění proč chovat na B+B jedincích.

Při chovu „C“ na „A“ jsou taky nějaké důležité poznatky.Můj pocit je, že pokud

„C“ pes je vynikající zástupce plemene, pak je příležitosně chov těchto psů na

„A“ by mohl být přínosem.

U chovu A+A, aneb štěně bude A, to přeci víme mají majitelé pocit, že nemusí

dělat Optigen testy. . ovšem pozor na jiný druh PRA. Vždy je možnost že pes

bude mít více než jeden gen pro PRA. Proto je Vždy existuje naděje, že Tollers

mít více než jeden gen pro PRA.

Pozdravuji z vás Ty, co se snaží produkovat kvalitní a zdravá štěňata tolerů a

tak udělat něco pro chov. Chovám k Vám úctu.

Jistě Optigen test na PRA není vše co potřebujeme do chovu. Chovat bezhlavě

jakékoliv A+A jemo protože jsou zdraví taky není to právé co v chovu

potřebujeme. Potřebujeme kompletní Tollery: Stavbu těla, jejich schopnosti,

zdraví a temperament.

Závěrem chci dodat, že pokud nemůže být Toller zdravý, šťastný společník s

přehršelem temperamentu, proč tedy chováme? Pro hloupé stuhy, poháry a tituly?

Pravda někdy bolí.

Laura White.